Vemte si dítě ze školky, neteče voda. Doma taky ne.
#listopiš 17 – Trubička
Celou noc probděla. Přemítala a poslouchala občasné vzdechy z druhé strany pokoje, které jako by odpovídaly na její vlastní dech. Na lůžko neviděla, jen tušila změť stojanů, trubiček a hadiček, ale byla vděčná za společnost. Beze slova si dodávali sílu.
Když ji ráno začali chystat na operaci, konečně mohla zvednout hlavu. U druhé stěny nestálo lůžko, jen řada nachystaných přístrojů. Mladík v bílém plášti k ní jeden z nich přisunul. Když zapojil kanylu, bylo to jako podaná ruka.
Cestou na sál usínala v povědomém, povzbudivém objetí.
Hlad likes this.
@Filip Hajny
Zajímavý. Asi to má fakt každý jinak.
U nás, když jsem byla malá, se sušenkovité věci mimo Vánoce moc nepekly. Ve své „dospělé“ rodině ještě nemám žádné ustálené standardy a možná nikdy nebudou. 😀
„Stop! Váš detektivní kód!“
S tímhle nás mladý pán v poslední době zastavoval ve dveřích, v chodbě a podobně. A vlastně nevěděl, co po nás chce, ale spokojil se třeba s odříkáním pár čísel.
Až před pár dny si zase pustil Byl jednou jeden život, a tam jsou! Krvinky policajti, co po každém vyžadují genetický kód. A jsme doma.
A to je konec detektivního kódu. Už o něm nikdo nikdy neslyšel. Škoda, takový pěkný obrat to byl…
like this
Hlad reshared this.
Zloběna
in reply to idle • • •idle likes this.
idle
in reply to Zloběna • •Zloběna
in reply to idle • • •idle likes this.
idle
in reply to Zloběna • •Tak to je super, že to takhle šlo a že jste se nějak domluvili. U nás to zatím naštěstí problém není, ale taky to tak nebude pořád.
A doufám, že se bude naše dítě (a my) dostatečně socializovat na to, aby takovéhle záskoky šly. V obou směrech, protože doufám, že jedináček se s kamarádem taky zabaví o něco líp než sám.